Tipy

Práškový lak vydrží dvacet let, nebo tři. Rozhoduje se to dřív, než přijde barva

Práškový lak vydrží dvacet let, nebo tři. Rozhoduje se to dřív, než přijde barva
📑 Obsah článku
  1. Barva je poslední krok, ne ten hlavní
  2. Vejde se to do pece? A přežije to dvě stě stupňů?
  3. Disky: mezi tryskáním a chemií je vidět rozdíl
  4. Na čem se zakázka nejčastěji pokazí

Práškový lak vydrží dvacet let, nebo tři. Rozhoduje se to dřív, než přijde barva

Barvu si člověk vybere za pět minut ve vzorníku a pak čeká, že vydrží dvacet let. Jestli vydrží, se ale rozhoduje dávno předtím, než se kov s práškem vůbec potká. A většina nepříjemných překvapení v lakovně nezačíná u stříkací pistole — začíná u telefonu, otázkou, kterou se nikdo nezeptal.

Barva je poslední krok, ne ten hlavní

Práškové lakování zní jednoduše. Díl se uzemní, nastříká se na něj suchý prášek, který na kovu drží elektrostaticky, a v peci se při zhruba 180 až 200 °C roztaví do souvislé vrstvy. Ta má obvykle šest až deset setin milimetru — tenčí než vizitka — a je podstatně houževnatější než běžný mokrý nátěr, protože při vypálení zesíťuje. Neuschne. Ztvrdne.

Jenže tenhle popis vynechal tu nudnější polovinu práce. Do kabiny musí přijít kov odmaštěný a zbavený okují, rzi i starého nátěru, jinak se prášek dokonale přichytí k té špíně, ne k oceli — a odloupne se i s ní. Tryská se ocelovou drtí nebo balotinou, odmašťuje, u náročných dílů se přidává konverzní vrstva. Předúprava rozhoduje o životnosti víc než odstín a je to zároveň jediná část procesu, kterou zákazník nikdy neuvidí. Lakovny, které ji berou vážně, o ní obvykle mluví: ostravská prášková lakovna Color Steel, která lakuje od roku 2005, má na předúpravu, tryskání i korozní zkoušky samostatné stránky. Není to záruka, ale je to lepší vodítko než galerie hezkých fotek.

Na venkovní konstrukce se navíc hodí ještě jedna vrstva jistoty: žárově zinkovaná ocel s práškovým nátěrem drží dohromady i tam, kde by samotný lak časem prohrál — v místě škrábance zinek pracuje dál. U plotů a zábradlí je to rozdíl mezi „vypadá dobře” a „vypadá dobře i po dvou zimách”.

Vejde se to do pece? A přežije to dvě stě stupňů?

Nejdražší překvapení v tomhle oboru nemá s barvou nic společného. Je rozměrové. Lakovna není nekonečný pás — má kabinu a pec konkrétní velikosti a všechno delší se buď dělí, nebo nelakuje. Zmíněná ostravská provozovna zvládá profily do 4 500 mm, rámy a plechy do 4 500 × 2 200 mm a konstrukce až do 4 500 × 2 500 × 2 200 mm, s hmotností dílu do 750 kg. Jsou to slušná čísla, ale i tak platí základní pravidlo: změřte dřív, než svaříte.

Když je zábradlí o třicet centimetrů delší, než se do pece vejde, nezkrátí se. Rozdělí se na dva díly a spojí se až na místě — a svar nebo šroubovaný spoj se dolakovává štětcem. Přesně tam pak koroze začíná. Návrh, který o rozměru pece ví dopředu, tenhle problém nemá.

Druhá podmínka se dá shrnout ještě rychleji: díl musí přežít dvě stě stupňů. Plastové výplně, gumová těsnění, lepené spoje, dřevo, ložiska — to všechno se musí demontovat, jinak z pece nevyjede lakovaný díl, ale poučení. U starší brány nebo rámu kola tak může být demontáž delší práce než samotné lakování.

Práškový lak vydrží dvacet let, nebo tři. Rozhoduje se to dřív, než přijde barva — ilustrační foto

Disky: mezi tryskáním a chemií je vidět rozdíl

U kol se potkávají dva postupy, které si laik snadno splete, protože oba znamenají „zbavíme to starého laku”. Dopadnou ale jinak.

Ocelové disky snesou tryskání bez následků — ocel je tvrdá a stopa po abrazivu zmizí pod novou vrstvou. Hliník je měkčí a tryskání do něj vtiskne jemnou strukturu, kterou pak vidíte i pod hotovým lakem, zvlášť u lesklých a metalických odstínů. Proto se pro lakování ALU disků hodí chemické odlakování: starý nátěr se rozpustí, povrch zůstane hladký a nový lak nemá co kopírovat. Color Steel tuhle technologii spustil nově a používá ji i na další díly, třeba na zanesené přípravky z lakoven.

Zajímavější než samotná barva bývá kombinace. Renovace ALU kol se dá spojit s frézovanými plochami — matná barva na ramenech, holý leštěný okraj — a z běžného kola je najednou detail, kterého si člověk všimne dřív než laku na karoserii. Praktická poznámka pod čarou: pneumatiky, ventily a vyvažovací závaží musí dolů a dosedací plochy k náboji se maskují, aby si kolo zachovalo přesné usazení.

Na čem se zakázka nejčastěji pokazí

Skoro vždycky na tom, co se neřeklo předem. Dobrá lakovna se ptá sama, ale i tak se vyplatí přijít připravený:

  • Kde smí díl viset. Každý kus se něčím drží háku a po háku zůstane malé místo bez laku. Není to vada, je to fyzika — jen se dopředu domluvte, kde ta stopa bude, aby nekoukala do ulice.
  • Ven, nebo dovnitř. Venkovní díly potřebují prášek odolný UV záření; levnější typy na přímém slunci časem křídovatí a odstín vybledne.
  • Co se lakovat nesmí. Závity, dosedací a kluzné plochy, ložisková uložení. Vrstva laku je sice tenká, ale při montáži se to pozná.
  • Ostré hrany. Na hraně je vrstva vždycky slabší než v ploše. Sražená hrana vydrží déle než ostrá.

Vzorník je ta příjemná část výběru a člověk nad ním v klidu stráví večer. Jenže o tom, jestli bude brána za patnáct let vypadat jako z fotky, nebo jako z bazaru, se rozhodne o pár dní dřív — ve chvíli, kdy je díl ještě šedý, visí na háku a nikdo ho nefotí.

Autor článku

Radek Šimůnek

20 let v oboru stavebnictví. Poradí s rozpočtem, materiály i postupem rekonstrukce.

Obchodní podmínky · Spolupráce · Tým · Kontakt